Fyziologie sluchu

Sluchový orgán je jedním z nejkomplexnějších orgánů v lidském těle. Prostřednictvím našich uší je zvukové vlnění přijímáno z okolí, v hlemýždi je převedeno na sled elektrických impulzů a sluchovým nervem vysláno do mozku, kde je přijímaný zvuk následně analyzován a interpretován.

Pojďme se blíže podívat, jak to všechno funguje.

Prohlídka sluchového orgánu

Následující animace podává názornou ukázku, jak zvukové vlny cestují sluchovým orgánem - ze zevního ucha, skrz střední a vnitřní ucho, až do mozku.

Jednozlivé fáze postupu zvukových vln jsou popsány stručně pod animací.

Fáze 1 - zevní ucho

Zevní ucho zachytává zvukové vlny a směřuje je do zvukovodu. Zde jsou přicházející zvukové vlny zesilovány díky trychtýřovitému tvaru zvukovodu a směrovány na ušní bubínek.

Fáze 2 - střední ucho

Postupující zvukové vlny zvukovodem způsobí rozkmitání ušního bubínku, jehož vibrace se následně přenáší na tři drobné kůstky ve středním uchu (kladívko, kovadlinka a třmínek).

Tyto kůstky jsou navzájem propojené a zajišťují tak spojení ušního bubínku s oválným okénkem - membrána mezi středním a vnitřním uchem. Vibrace (kmity) ušního bubínku tak mohou být u normálně fungujícího ucha přenášeny na oválné okénko, jehož pohyb způsobí změnu tlaku tekutiny, která vyplňuje prostor hlemýždě.

Fáze 3 - vnitřní ucho

Vnitřní ucho je složeno z klemýždě (kochlei) spirálovitého tvaru, který je vyplněn tekutinou. Díky změně tlaku tekutiny uvnitř hlěmýždě dochází k jejímu pohybu a k rozkmitání tzv. basiální membrány, což má za následek podráždění vláskových (smyslových) buněk rozmístěných rovnoměrně ve spirále kochlei. Podráždění vláskových buněk, v závislosti na pozici v kochlei odpovídající různým frekvencím zvuku, způsobí vznik elektrického signálu, který je pak sluchovým nervem odváděn do mozku a tam je dále zpracováván.

Další názornou animaci, týkající se fyziologie sluchu, můžete nalézt na stránkách firmy MED-EL, rakouského výrobce středoušních a kochleárních implantátů (v angličtině).

Sluchové vady

Sluchová vada (zhoršení/ztráta sluchu, nedoslýchavost) bývá často dávána do souvislosti se stářím. Ačkoliv se schopnost slyšení skutečně s rostoucím věkem postupně zhoršuje, je možná překvapením, že vysoké procento sluchových vad se vyskytuje i u mladých lidí. Různé faktory, jako například hlasitý poslech hudby, televize, rostoucí hluky z dopravy ve městech a obecně rušné prostředí, můžou mít za následek zhoršení sluchu u osob v jakémkoliv věku bez rozdílů.

Typy a rozdělení sluchových vad

Sluchové vady (poruchy) se obvykle dělí do čtyř kategorií - převodní, sensorineurální (percepční), smíšená a neurální sluchová vada.

Převodní sluchová vada

Tento typ sluchové vady je způsoben částečnou blokádou či uzavřením cesty, kterou se zvuk "převádí" do vnitřního ucha. Jedná se tedy o problém vzniklý v zevním nebo ve středním uchu. To může být způsobeno:

• Ucpáním zvukovodu ušním mazem
• Tekutinou ve středním uchu
• Neobvyklým srůstem kůstek středního ucha
• Infekcí středního ucha
• Perforací ušního bubínku

Převodní sluchová vada nemusí být trvalá a často ji lze odstranit léčebnými postupy - léky či chirurgicky. V některých případech může pomoct i sluchadlo nebo středoušní implantát.

Sensorineurální (percepční) sluchová vada

Jedná se o nejčastější sluchovou vadu. Tato porucha je způsobena absencí nebo poškozením drobných vláskových buněk v hlemýždi, což může být způsobeno následujícími faktory:

• Vystavení se velmi hlasitým zvukům
• Genetické predispozice
• Virová infekce ve vnitřním uchu
• Důsledek léčení chemoterapií nebo ozařováním
• Poranění hlavy
• Věkem

Efekt je v podstatě vždy stejný - stává se mnohem více obtížnější rozeznat řeč v rušném prostředí, určité vysoké zvuky, jako např. zpěv ptáků, úplně zmizí a nejsou slyšet, při konverzaci se zdá, že okolní lide mumlají a není jim rozumět.

Sensorineurální sluchová vada je trvalá a lze ji úspěšně ve většíně případů kompenzovat sluchadly. V některých případech (u těžké nedoslýchavosti až úplné hluchoty) často pomůže jen kochleární implantát.

Smíšená sluchová vada

Je možné, že člověk trpí zároveň oběmi typy výše zmíněných sluchových vad - sensorineurální i převodní. Tato smíšená porucha tak postihuje jak vnitřní, tak vnější nebo střední ucho. Kompenzace spočívá většinou v kombinaci použití léků či chirurgického zákroku a použitím sluchadel nebo středoušního implantátu.

Neurální sluchová vada

Problém, který spočívá v absenci nebo poškození sluchového nervu, má za následek neurální sluchovou vadu. Tato vada obvykle znamená úplnou hluchotu a je trvalá. Použití sluchadel, středoušního ani kochleárního implantátu je v tomto případě neučinné, protože se elektrické impulzy z vláskových buněk nemají jak dostat do mozku v důsledku poškození sluchového nervu. V některých případech může u této vady pomoct terapie pomocí tzv. sluchové kmenové neuroprotézy ABI (Auditory Brainstem Implant), která umožňuje do jisté míry nahradit funkci sluchového nervu.

 

Více informací o jednotlivých typech sluchových vad lze najít, i s přehlednými animacemi, na stránkách MED-EL (v angličtině).

Charakteristika sluchových vad

Sluchová vada neboli ztráta sluchu (nedoslýchavost) se stanovuje pomocí audiogramu, měřeného pro každé ucho zvlášť, v porovnání s "normálním" sluchem. Audiogram je grafické znázornění schopnosti člověka slyšet zvuky na různých frekvencích. Obvykle se měření provádí pro frekvenční rozsah 125 Hz - 8 kHz (nižší frekvence - hluboké tóny, vyšší frekvence - vysoké tóny) a zaznamenávají se prahové hodnoty hlasitosti (sluchové prahy HL - Hearing Level) v jednotce decibel (dB) pro předepsané frekvence. Hodnota nula decibelů (0 dB) znamená velmi tichý zvuk, nikoliv žádný. Běžná konverzace se pohybuje kolem hodnoty hlasitosti 65 dB a hodnota 120 dB pak představuje již velmi hlasitý zvuk. V průběhu vyšetření sluchu tónovou audiometrií pouští audiolog pacientovi do sluchátek zvuky o různé intenzitě a frekvenci a zaznamenává pacientovu reakci. Nejslabší zvuk, který je pacient schopný slyšet, se vyznačí do audiogramu jako sluchový práh na dané frekvenci. Stejné měření se následně opakuje pro všechny předepsané frekvence. Tímto se postupně získá celý audiogram, umožňují specialistovi vyhodnotit a kvantifikovat případnou odchylku od normálního slyšení zvuků různé hlasitosti a frekvence. Audiogram mu tímto pomůže stanovit způsob kompenzace či léčení případné sluchové poruchy.

Audiogram

Následující obrázky ukazují typické audiogramy (červená křivka) člověka se zdravým sluchem (vlevo) a člověka se sluchovou ztrátou vlivem pokročilého věku (vpravo).

Stupně sluchových vad

Následující stupnice charakterizuje různé úrovně HL sluchových vad:

• Normální sluch (<25 dB HL)
• Lehká nedoslýchavost (26-40 dB HL) - potíže slyšet a rozumět slabé řeči a šeptání, nebo běžné řeči v rušném prostředí
• Střední nedoslýchavost (41-55 dB HL) - potíže porozumět běžné řeči v tichém prostředí
• Středně těžká nedoslýchavost (56-70 dB HL) - potíže s porozuměním každodení konverzace a slyšením zvonění telefonu
• Těžká nedoslýchavost (71-90 dB HL) - schopnost slyšet jen hlasité zvuky, jako je velmi hlasitá řeč, zvuk sirény nebo bouchnutí dveří
• Velmi těžká sluchová vada (90+ dB HL) - problémy s rozpoznáním velmi hlasitých zvuku, jako je např. zvuk motorky či motorové pily